Tady je tedy moje inspirace na prozkoumávání kraje Vysočina. Čeká nás 5 dní v obytném autě, vlnící se pole a louky, malebné silničky, výhledy ze zřícenin, koupání a také dřina a pot při výstupu na Javořici, nejvyšší horu Vysočiny. Musím se přiznat, že jsem tento kraj vůbec neznala a jsem velmi překvapená jeho nádherou. Sem se chci ještě někdy vrátit.

Kraj Vysočina

Kraj Vysočina zaujímá svojí rozlohou 6796 km² podstatnou část Českomoravské vrchoviny, vyvýšené zvlněné krajiny na pomezí Čech a Moravy. Původní divoký a neprostupný les byl mnoha generacemi zdejších obyvatel přeměněn na kulturní krajinu lesů, polí a luk. Na Vysočině má domov přibližně půl milionu lidí. Mnoho dalších pak region vyhledává jako cíl odpočinku a dovolené díky lákavé nabídce historických památek, sportovních aktivit, kulturních událostí a pro jeho krásnou přírodu a čisté životní prostředí. Krajským městem je padesátitisícová Jihlava. Na Vysočině jsou desítky dalších měst, která poskytují řadu veřejných služeb svým obyvatelům. Vysočina je charakteristická i hustou sítí malých venkovských sídel. Tolik oficiální informace.

Startujeme v Brtnici

Náš velký okruh (celkem najedeme 180 km) započneme v Brtnici, v městečku kousek od Jihlavy. Najdeme v něm zámek, bývalý klášter, Regionální muzeum a také Muzeum Josefa Hoffmanna – místního rodáka, slavného vídeňského architekta a designéra. Takže na výběr zde máte kulturu, nebo vyrazit na krásnou tůru přírodní rezervací údolím říčky Brtnice až na zříceninu hradu Rokštejn (18 km tam i zpět) či ještě kousíček dál na vyhlídku do údolí řeky Jihlavy (další 3 km navíc).

Po návratu z výletu přejedeme autem k městu Telč, kde se ubytujeme na dnešní noc. Útočištěm nám bude moc hezké kempovací místo u Roštejnského rybníka. Je tady restaurace s kempem, WC, koupání v rybníku je vhodné i pro malé děti. Do města je to cca 1km pěšky po cyklostezce. V době naší návštěvy (květen) zde stálo pár obytných aut a nikdo po nás nechtěl nic platit.

Telč

„Perla Vysočiny“, „Město šťastných lásek“ nebo „Jezerní růže“ – za všemi těmito přirovnáními se skrývá město Telč. Náš druhý den tedy strávíme v tomto renesančním skvostu mezi českými městy. My sice z kempu vycházíme brzy, ale cestou se jaksi zasekneme hned v první vinotéce na začátku pěší zóny. Ale přesto pak zvládneme prohlídku náměstí, kávičku se zákuskem, nákup v nádherném Malovaném krámku s ručně dělanými výrobky (kde jsme utratili majlant…) a samozřejmě míříme na zámek. Dopřáli jsme si i delší čas v rozlehlé zámecké zahradě a jen tak se kochali výhledem na Ulický rybník a odraz zámku na jeho hladině.

Dnešní den už nás nic dalšího nečeká, takže si užíváme den ve městě. Kromě zámku zde můžete navštívit Telčské podzemí, Telčský dům s podzemními prostorami, Muzeum Vysočiny nebo Techniky, Expozici historie železniční dopravy, městskou galerii, na vyhlídku můžete dokonce na dvě věže (Věž a kostel sv. Jakuba a Věž a kostel sv. Ducha, ale v květnu byly bohužel zavřené…). Ve městě jsou také tři kostely. Sportovně se můžete vyžít na lezecké stěně, na in-line stezce (3 km dlouhá) v Lipové aleji, vydat se na vycházku po okolí, zahrát si bowling nebo golf (Golf resort Telč, Vanov 3 km). Můžete si půjčit kolo v několika půjčovnách nebo loďku či padleboard u Štěpanického rybníka (v provozu jen o prázdniny).

Po návratu k autu relaxujeme u rybníka. Ono se to nezdá, ale jsem z toho města celkem uchozená…

Výstup na Javořici

Třetí den nás čekají dva nádherné zámky, ale doporučuji ještě brzy ráno vsunout do programu menší tůru – vydejte se na vrchol Javořice 837 m.n.m. Budete mít jedno NEJ – Javořice je nejvyšší hora Českomoravské vrchoviny. Na vrcholu se nachází televizní vysílač Jihlava-Javořice, což přímo vrchol dělá nepřístupným a rovněž výhledy si moc neužijete díky vzrostlým stromům. Ale místo na výhledy a kochání máme cestou – zhruba v půlce cesty je Míchova skála, kde si to můžeme vynahradit. Pokud budeme parkovat u Velkého pařezitého rybníku, je to tůra dlouhá celkem 8 kilometrů a potřebujeme minimálně 3- 4 hodiny času. Rybník má také krásnou vyhledávanou pláž, kde si můžete užít koupání a krátký odpočinek po návratu. My jsme bohužel tento výšlap na naší cestě neabsolvovali, protože jsem to objevila až následně u zpracovávání itineráře a trochu mě to mrzí.

Zámek Dačice

Zámek Dačice ale rozhodně doporučuji nevynechat. Je krásný, modrý, vnitřní expozice je bohatá – k vidění je spousta empírových předmětů, nábytku, knihovna, samonosné schodiště, reprezentační sály aj. Otevřeno mají 10-17, v pondělí zavřeno. V zámku je kavárna a expozice první cukrové kostky, kde se dozvídáme, že to je místní vynález. Vstupné je 180,- Kč

Za zámkem se rozkládá přírodně-krajinářský park. Můžete obdivovat množství druhů stromů, keřů a bylin. V zahradě je také rybník s ostrůvkem, který uzavírá kaskádu téměř dvou desítek rybníků, založenou na potoce mezi klášterem v Kostelním Vydří a Dačicemi.

„Malá Hluboká“

Tak se přezdívá zámku Český Rudolec, který je na naší trase asi 9 kilometrů od Dačic. Je to varianta, která stojí za zvážení. Zámek je kulturní památka, která prošla nezbytnými záchrannými pracemi a nový majitel jej postupně rekonstruuje. Je přístupný veřejnosti a na prohlídku můžete v létě v 9:30, 11:30, 13:30 a 15:30 hod. Vstupenky koupíte v infocentru nedaleko parkoviště.

Dnes k večeru už nás čeká jen přejezd 38 kilometrů na parkoviště hradu Bítov – místo naší zítřejší „hradové“ rozcvičky. Cestou míjíme další krásné zámky Jemnice a Police (nepřístupné). Obytné auto zaparkujeme bez potíží, parkoviště je celkem velké a večer už je zde volno. Parkování stojí 150,- Kč na den. Tak dobrou a zítra…

Za námi jsou 4 zámky a dnes tu máme konečně HRAD!

První kam dnes vyrazíme – je Hrad Bítov, gotický hrad z 11. století. A vyrazíme celkem brzy, dnes nás čeká opět nabitý den, tak abychom vše stihli. Cesta z parkoviště zabere cca 20 minut. Hrad otvírá v 9 hodin a vstupné stojí 240,- Kč (v pondělí zavřeno). Na výběr je několik okruhů, k vidění jsou historické interiéry, sbírka vycpaných zvířat, pivovar, sklepy, hladomorna, mučírna. Okruhy jsou s průvodcem, některé bez průvodce.

Po prohlídce hradu nasedáme do auta a popojedeme asi 5 kilometrů ke zřícenině hradu, kterou nechci minout:

Zřícenina hradu Cornštejn

Navštívit tento hrad stojí za to. Tento středověký, původně nevelký hrad s nádvořím a palácem, byl postaven v letech 1320-1300 k posílení obrany hradu Bítov a také obchodní stezky od Vranova. Díky své pozici nebyl hrad nikdy dobyt, ale v 15. století byl nakonec vyhladověn po jedenáctiměsíčním obléhání vojsky Jiřího z Poděbrad. Nynější podoba hradu je výsledkem rozsáhlé, avšak nedokončené rekonstrukce ze 70. let 20. století. Hrad je přes léto přístupný veřejnosti, vstupné činí 120,- Kč.

Tak co? Ještě nemáte dost hradů a zámků? A co byste řekli na závěr vidět ještě jedno NEJ – nejrozsáhlejší barokní zámek v Evropě? Určitě ANO! Nalodíme se tedy na palubu našeho obytného parda, profrčíme Moravskými Budějovicemi (zde je také zámek, ale doporučuji pokračovat ještě kousek dál) a po zhruba 30 kilometrech jsme u:

Zámek Jaroměřice nad Rokytnou

Bohužel tento skvost jsem zase objevila až posléze doma u mapy. A objevila doslova – že máme u nás takový krásný zámek, to jsem doteď nevěděla. Ale vám jsem Zámek Jaroměřice nad Rokytnou zapracovala do trasy. Krásný barokní zámek, patří k nejrozsáhlejším v Evropě. Nabízí 3 prohlídkové okruhy. K vidění jsou krásné sály, salónky, jídelna, taneční sál, římské lázně, hostinské pokoje, výstava starožitných hraček aj. Vstupné od 80,- do 180,- Kč, otevřeno 9-16 (prázdniny 9-17 hod.).

Po prohlídce nás čeká zase už jen přejezd na místo dnešního nocování. A protože naše auto už potřebuje servis, míříme do kempu Autokemp Borovinka. Doporučuji cestou ještě přibrzdit u Kramolína na hrázi Vodního díla Dalešice a pokochat se impozantním výhledem.

5. den (poslední den) – bude výletní

Jako poslední místo našeho okružního putování jsem vybrala právě kemp Borovinka záměrně. Po náloži hradů, zámků a měst potřebujeme na chvíli do přírody a tak naplánuji menší tůru po vyhlídkách na Dalešickou přehradu. Trasa nás zavede až k výhledům na krásnou zříceninu hrádku Kozlov, který je na ostrůvku pod námi (případně na poloostrově, podle stavu vody). Kdo by měl chuť, může se nalodit na výletní loď a absolvovat okružní plavbu po přehradě. Přístaviště je cca 500 metrů od kempu a loď odjíždí v 10:30 a 13:30 hod., jízdenka stojí 230,- Kč. A kdo chce jen odpočívat – pro toho je tu nedaleká krásná pláž.

No a jsme v cíli. Bylo to náročné, ale krásné. Tolik jsme toho viděli! Osobně mě překvapila ta koncentrace krásných zámků – skoro v každé vesnici je zámek. Našlapali jsme i nějaké kilometry přírodou, tělo jsme pocvičili
Na závěr jedno doporučení: při plánování výletu nejezděte v pondělí…

Děkuji za přečtení článku a přeji šťastné putování,
Šárka

Pokud chcete projet trasu v našich stopách, nabízím ke stažení podrobný itinerář cesty se všemi odkazy a popisy míst, konkrétní místa nocování, mapu celkové trasy s odkazy, časový harmonogram abyste všechno stihli a mnoho dalších informací, které se do článku nevešly.

Zdroje:
osobní zkušenosti autorky
https://www.kr-vysocina.cz/
Informační letáček Turistického informačního centra MěÚ TELČ, nakl. Typ Č.Budějovice, 2024
https://www.zamek-telc.eu/
https://www.zamek-dacice.cz/cs
Zřícenina hradu Cornštejn – Informační letáček Jihomoravského muzea ve Znojmě, vydání 2023
Foto: autorka a případně jsou použité zdroje u fotek

My jsme výlet pojali jako malý autovandr na dva dny, s přespáním v autě. S minimalistickým vybavením ale nabitým programem. Jeli jsme v červnu a měli jsme krásné počasí – slunečno, i když první den trochu chladněji, přesto bylo i koupání. Užili jsme si turistiku, klid v přírodě, ale i město.

Sedmihoří je nevelká, geologicky a geomorfologicky velmi výrazná a zajímavá oblast o průměru 4-5 km. Leží v okrese Domažlice v Plzeňském kraji, nejbližší obcí jsou Mezholezy (ale pozor, v okrese Domažlice se nachází dvě obce tohoto stejného názvu!). V roce 1994 byla oblast vyhlášena jako přírodní park.

Sedmihoří tvoří tyto výrazné vrchy:

1 Racovský vrch – 619 m
2 Chlum – 610 m
3 Rozsocha – 600 m
4 Tříslovec – 589 m
5 Písečný vrch – 582 m
6 Křakovský vrch – 563 m
7 Rybniční vrch – 562 m

Sopka nebo kráter po dopadu vesmírného tělesa?

Oblast tvoří věnec kopců otevřený na severovýchodě a obklopující vnitřní mísovitou kotlinu. Vnější lem je budován porfyrickou biotickou žulou, vnitřní mísovitá deprese je tvořena dvouslídnou žulou a střed tělesa turmalinickomuskovitickou žulou. Vrcholy s příkrými svahy dosahují výšky kolem 600 metrů a převyšují okolní reliéf o 100 až 150 metrů. Vytváří tak nápadný krajinný útvar, jehož tvar vede k úvahám o jeho vzniku. Jedná se o bývalou obří sopku či uskupení menších sopečných vrcholů? Nebo je to snad kráter po dopadu nějakého vesmírného tělesa? V každém případě, Sedmihoří je zdrojem silné energie.

Naučná stezka Sedmihoří

Ideálním výchozím bodem je start naučné stezky Sedmihoří u Mířkovských rybníků (v mapě je to rozcestí žlutá/modrá/NS – úplně dole). Dojedete sem autem z obce Mířkov po zpevněné cestě. Zaparkování je v pohodě u kruhového altánu nedaleko rybníků. Odtud se můžete vydat přímo po naučné stezce, která je dlouhá cca 10 km. Na stezce je umístěno 12 vysvětlujících tabulí a na její projití je potřeba přibližně 4 – 5 hodin. Cestou se poučíte o vývoji osídlení, o geologických poměrech Sedmihoří a o mnoha dalších tématech. Zaujalo mě například zdejší kamenické řemeslo, které bylo na přelomu 19. a 20. století v regionu proslavené. Z dobře přístupné žuly místní kameníci vyráběli kamenné schody, dláždění, sloupky ohrad a plotů, zárubně, studně, pomníky a náhrobky, mlýnské kameny a jiné výrobky. Z místa těžby se odvážely náklady vážící několik tun na speciálních vozech. Odtud pochází například most přes Radbuzu v Horšovském Týně.

Jednou ze zastávek naučné stezky je i nápadný žulový valoun U Ručiček, který dává kolemjdoucím znamení o lidské spolupráci a sounáležitosti. Praví se, že se dva zdejší sedláci nemohli navzájem vystát. Snad kvůli několika borovicím nebo pro kousek louky, který spásaly krávy toho druhého. Jednoho dne se ti dva setkali s naloženými povozy na úzké lesní cestě. Ani jeden nechtěl ustoupit jako první, a tak došlo k velké hádce. Nakonec si však uvědomili, že by si měli navzájem pomáhat a podali si ruce na usmířenou. Na památku toho pak nechali vytesat do žulového valounu spojené ruce. Nápisy na kameni s mnoha dalšími letopočty dokazují, že to nebylo jediné usmíření, které se zde odehrálo. Různých balvanů a kamenných útvarů cestou potkáte více.

Na informačních tabulích si počtete dále o místní zvířeně (žije zde prase divoké, srnec, liška, kuna, jezevec a oblast je biotopem pro velké množství ptáků) a o vegetaci. Rozluštila jsem zde také záhadu okrouhlých plošin, které jsou zde cestou k vidění a které si pamatuji i z treku po Mallorce. Doteď jsem netušila jejich účel – od nápadů jako odpočívárna pro kozy až po přistávací plochu pro vrtulníky – ale milíře, ty mě nenapadly! Ááánojo… Pozůstatků výroby dřevěného uhlí jsou v Sedmihoří stovky.

Pokud budete ze sedla pod Racovským vrchem pokračovat po modré turistické značce, půjdete po tzv. „Francouzské cestě“. Tento místní název pochází z období konce 2. světové války a popis vzniku cesty mě hluboce dojal. Cestu ručně skládali a štětovali z místních kamenů francouzští zajatci, aby zde stavěli lesní cesty pro těžbu dřeva pro „říši“. Pracovali zde až do dubna 1945, kdy odsud odchází a na Přimdě se připojují k pochodu smrti. Cesta je zaříznutá do příkrých svahů a díky ní tu dnes můžete pohodlně kráčet.

Naše cesta

Naše cesta je kombinací žluté a modré turistické trasy, z velké části kopíruje naučnou stezku. Okruh si prodlužujeme až pod vrchol Chlumu. Z trasy se necháváme také několikrát odlákat na vyhlídku, nebo třeba prohlédnout zajímavé uskupení balvanů, skálu apod. Pozor ale, je tady spleť různých cestiček a velmi rychle tady ztrácím orientaci. Ztratit se tady je velmi snadné. Já si to tady ale prostě užívám, fotím, nikam nespěcháme. Všude kvete plno náprstníků a dalších květin. Měkoučký mech láká k poležení. Voní to tady lesem a pojem „klid“ tady má svůj domov. V závěru cesty se dokonce vykoupeme, ačkoli není zrovna tento víkend žádné vedro. Samozřejmě bez plavek, bó je nemám ráda, ani je s sebou nemáme a stejně – tady nikde nikdo není Voda v rybnících je svěží ale nádherně čistá (je konec června).

Po šesti hodinách trajdání se vracíme k autu naprosto osvěženi a šťastní. Upozorňuji pro úplnost, že cestou nejsou žádná občerstvení, takže svačinu a pití na celý den určitě s sebou! No a protože je 15.00 hodin, zbývá ještě dost času na to zajet například na nedalekou vyhlídku u Semněvic pokochat se posledním pohledem na Sedmihoří.

Do města na kávičku

Na zbytek odpoledne si zajedeme do města Horšovský Týn. Tomuto malebnému městu na řece Radbuze se prý přezdívá Český Krumlov západu, tak to si nemůžeme nechat ujít. Dominantou města a celého okolí je Státní hrad a zámek Horšovský Týn založený ve 13. století. Hrad a zámek, národní kulturní památka, nabízí návštěvníkům několik prohlídkových okruhů, představujících nejvýznamnější stavební části – unikátní gotickou kapli, renesanční a barokní interiéry, hradní purkrabství. K zámku přiléhá rozsáhlý zámecký park s řadou vzácných dřevin a s několika zajímavými stavbami (loreta, vyhlídková věž, míčovna aj.).

Otvírací doba o prázdniny je 9-17 hodin, vstupné na nejdelší okruh pro dospělé je 200,- Kč, ostatní okruhy jsou levnější. Vstupenky koupíte i on-line.
Další informace zde: https://zamek-horsovskytyn.cz/cs

Že prohlídka hradu stojí za to, o tom mě přesvědčila slova jedné návštěvnice, která právě vycházejíc z hradu volá na svojí kamarádku: „Teda to bylo nádherné, jsem moc ráda, že jsme šly dovnitř!“ My už prohlídku nestíháme, ale alespoň máme důvod se sem někdy vrátit. Projdeme si alespoň historické náměstí s měšťanskými domy a kostelem Petra a Pavla. V příjemné kavárničce NaKafe si vychutnáme výbornou kávu a domácí dortík. V nabídce jsou také domácí koláče, zmrzlina, polévka, či nějaký ostřejší drink.

Hledání místa na noc nás přivedlo k poslední zastávce dnešního dne – k rozhledně Chalupská Štěpánka. Kromě hezkého místa na přespání (Bez kempu) tady mají rozhlednu, bar a spoustu hraček a zábavy pro děti. Chvíli pobudeme, ale nakonec si jedeme hledat nějaké víc soukromější místečko, ne že bych neměla ráda děti

Útočiště na noc

Pomalu se blíží večer (opravdu pomalu, protože je čas slunovratu a tudíž jeden z nejdelších dnů v roce dneska skončí až někdy před půl desátou, kdy zapadne slunce) a tak je čas se porozhlédnout po místě na spaní. Naše místečka tentokrát byly TOP ze spacích míst, co se nám podařilo kdy najít. Schovaná místa, absolutní klid a soukromí. Spali jsme tu dvě noci – nadivoko v autě, na místech která, nezlobte se, nezveřejním.

No a ptáte se co bude na programu zítra? To už záleží na Vás. My jsme poslední den věnovali meditacím a léčení v kamenném kruhu Hujáb, který najdete zhruba 40 kilometrů od Sedmihoří nedaleko obce Stod a Dobřany a návštěvě meditační zahrady v Plzni. Také jsme cestou udělali výšlap na Křížový vrch, silný energetický nabíječ této oblasti. O těchto místech si můžete přečíst podrobněji v mém článku o léčení v kamenných kruzích Plzeňska.

Přeji krásné výletování!

Zdroj:
osobní zkušenost autorky
Průvodce naučnou stezkou Sedmihoří – materiál vydaný MKZ Horšovský Týn za finanční podpory Plzeňského kraje a Lesů ČR, tisk Nakladatelství Českého lesa v Domažlicích
Město Horšovský Týn – materiál Regionálního informačního centra Horšovský Týn, www.horsovskytyn.cz
https://zamek-horsovskytyn.cz/cs
Foto: autorka

Nejenom, že dobijete své energetické baterie v léčivých kamenných kruzích, ale na programu je i relax v nádherných lázních. Užijeme si kochání se krajinou – vystoupáme na rozhledny a také na hrad. Samozřejmě nevynecháme centrum Plzně a něco dobrého na zub V Meditační zahradě zase necháme jen tak plynout čas a působit energii místa.

Plán na víkend

Navštívila jsem většinu kamenných kruhů z energetické linie plzeňska a další silná energetická místa. Sestavila jsem plán na víkend tak, aby šlo všechno hladce navštívit a aby užitek z léčivé cesty byl co největší. Připravte se, že budete na konci totálně umenhirovaní. Proto doporučuji brát nabídku míst jako maximální a některá místa třeba z programu vyškrtnout. Úplně postačí pracovat s jedním kamenným kruhem denně, ostatní místa si můžete jen tak prohlédnout. Také je možné, že vás víkend rozhodí. Totiž práce s kameny a působení jejich léčivé síly může otevřít vaše bolavá vnitřní témata. Důvěřujte však procesu, nechte se hýčkat a věřte, že se vše děje pro vaše nejvyšší dobro. A užijte si to!

Jak místa promlouvají k člověku

Místa v krajině ovlivňují člověka odpradávna. Mohou nás ovlivňovat pozitivně či naopak pomocí spojené kosmické a zemské energie. Tyto energetické body jsou závislé na svém spojení se středem planety a přijímání jeho síly. Vytvořené energetické spojení pak dává možnost místu pracovat se sílou přicházející z opačné strany – z kosmu.
(Z knihy Pavla Kozáka Posvátná geometrie Čech a Moravy)

Jak pracovat s kameny?

Kamenné kruhy a menhiry obecně odvádí vysokoenergetickou léčivou práci. Jejich energie harmonizuje okolní přírodu. To je prvotní záměr, proč se menhiry odpradávna v krajině staví. Některé mohou být navíc tzv. zaktivovány a jejich síla je pak mnohonásobně vyšší. Některé kameny a kruhy jsou zapojené do tzv. energetických linií a tím svojí sílu ještě vzájemně posilují. Energii kamenů můžeme použít ve svůj prospěch. Každý z kamenů může léčit nebo příznivě působit na naše nejrůznější téma. Můžete například pracovat s tématem rodových zátěží, nebo třeba harmonizovat mužskou a ženskou energii.

Práce s kruhem může probíhat tak, že se nejprve ztišíte a mentálně propojíte s místem. Poté požádáte o dovolení a vstoupíte do kruhu. Tam je nejlepší nechat na sebe působit místo a nechat se „přitáhnout“ některým z kamenů. Pak už je to na Vás, jak Vás to povede. Můžete u kamene jen tak stát, obejmout ho, opřít se o něho a nechat na sebe působit jeho energii. Dalším způsobem je obcházení jednotlivých kamenů a harmonizovat si postupně všechna témata. V kruhu si můžete také sednout nebo lehnout a jen se kochat výhledem do krajiny. Kameny působí jemně a pomalu. Doba strávená v kruhu by měla být alespoň 15 minut. U každého kruhu je vždy informační tabule, kde se dozvíte podrobnější informace, popis kamenů a „návod k použití“.

Co jsou energetické linie v krajině?

Hodí-li se k sobě dva body v krajině, vytvoří mezi sebou takzvanou energetickou linii (ley lines). Je to víceméně přímá čára převádějící sílu z jednoho místa na druhé. Často je na takové přímce seřazeno několik bodů za sebou. Kromě jednoduchých přímek existují paprskové soustavy, kombinace obou typů a dokonce i jednoduché a pravidelné obrazce. Tyto fenomény se vyskytují téměř v každé krajině s výjimkou písečných pouští a jsou stále více zkoumány a objevovány.
(Z knihy Pavla Kozáka Posvátná geometrie Čech a Moravy)

Naše víkendová trasa kopíruje plzeňský energetický okruh.

Navštívíme například tato místa: Meditační zahradu v Plzni, lázně, vykoupeme se v Boleveckém rybníku, zříceninu hradu Rabyně a samozřejmě několik kamenných kruhů a energetických míst (celkem 5 kruhů).

Informace s aktivní mapou najdete na konci článku v ITINERÁŘI.

Start

Víkendové putování začneme v Plzni, na krásném klidném místě – v Meditační zahradě. Zahradu najdeme v ulici s příznačným názvem Meditační, nedaleko Tyršova mostu v Plzni. V této oáze klidu uprostřed města se na chvíli zastavíme. Je to místo s hlubokým duševním poselstvím pro ozdravění duše člověka. Můžeme se naladit na sebe, na celou oblast a zadat si záměr pro naši cestu. Kdo neví jak na to, úplně postačí pomyslet si jednoduchou větu „Moje cesta mi přináší poznání, ozdravení a harmonii“. Dopřejme si zde třeba hodinku času, než se vydáme na další cestu, rozjímejme, kochejme se.

Meditační zahrada v Plzni

Meditační zahrada s Památníkem obětem zla v Plzni-Doudlevcích je místem naděje, pravdy, odpuštění a usmíření. Založil ji pan Luboš Hruška, člen Konfederace politických vězňů, který byl v době komunistické vlády v roce 1949 odsouzen a vězněn. Po návratu domů začal v roce 1960 s realizací přebudování původně ovocného sadu na místo, které bude upomínat na všechny oběti zla. Památník byl otevřen v roce 1990 po třiceti letech náročné práce.

V průběhu roku zde probíhá řada duchovních událostí, vzdělávacích a kulturních pořadů i společenských setkání, kterých se účastní obyvatelé i návštěvníci města. Zahrada je také využívána jako místo pro pořádání svateb, křtů, rodinných oslav, pikniků a dalších setkání.

Plzeň

Jestliže se pohybujeme okolo Plzně, bylo by divné nenavštívit její metropoli. Z meditační zahrady jsme autem za pár minut v centru. Zaparkujeme poblíž náměstí Republiky (jsou zde parkovací hodiny, o víkend jsou zdarma), projdeme si náměstí a jeho blízké okolí. Můžeme zde strávit čas do večera, dát si někde jídlo nebo kávu.

Zde: Nejkrásnější foto místa Plzně podle serveru Kudy z nudy.

Na prohlídku města máme necelý půlden. Já jsem tedy neměla nějaké velké ambice a prošla jsem si jen centrum města. Navštívila jsem dominantu náměstí Republiky – katedrálu sv. Bartoloměje. Chrám je zřetelný již z dálky se svou téměř 103 m vysokou věží. Klenotem chrámu je Šternberská kaple z první poloviny 16. století, která sloužila jako rodinná hrobka. Krásná vnitřní výzdoba a úchvatná vitrážová okna mě ohromila. Jen ten trpící Kristus vystavený na odiv všem… už aby se tato tradice zlomila. Je mi z toho vždy smutno. Lidé ukřižovali láskyplného osvíceného muže, brutálním způsobem ho zavraždili a pak si ho všude ještě trpícího vystavují. Věnuji mu tedy láskyplnou myšlenku a pomyslné „sejmutí z kříže“.

Zaujalo mě, že chrámu můžete přispět dobrovolným darem a to velmi moderním způsobem. U vchodu je umístěný jakýsi „bankomat“. Na dotykovém displeji zvolíte výši daru a pak přiložíte ke čtečce svoji bankovní kartu a provedete přímo platbu. Velmi jednoduché pro případné dárce.

Vstup do chrámu je zdarma, zaplatíte jen za vstup na věž (dospělí 90,- Kč)

Otevírací doba: leden – prosinec
úterý – pátek 10:00 – 16:00
sobota – neděle 13:00 – 18:00
Věž je otevřena každý den od 10:00 do 18:30 (poslední výstup v 18:00) po celý rok. Za nepříznivého počasí není věž přístupná.

Moje okružní vycházka pokračovala dále k jednomu z nejstarších kostelů v Plzni – ke kostelu nanebevzetí panny Marie. Jedná se o silné energetické místo plzeňska a určitě si zde dopřejte krátké zastavení. Kostel najdete blízko náměstí, nenápadný vchod je z ulice Františkánská. Otevřeno mají v době bohoslužby a vstup je zdarma. Mimo bohoslužby můžete alespoň nahlédnout dovnitř přes mříž a pobýt na malé lavičce.

Návštěvu Plzně jsem zakončila v útulné kavárně Orient coffee na náměstí Republiky. Výbornou kávu a domácí dortík si můžete vychutnat v kavárničce nebo posedět na dvorku. V parném odpoledni to bylo velmi příjemné zastavení.

Bolevecké rybníky

Dneska už nás čeká jen závěr dne a ubytování. Pokud si chcete ještě dopřát lázeňský relax, doporučuji Antické lázně v Bolevci. Je to moc příjemné místo, jen je potřeba na to myslet trochu dopředu a objednat si rezervaci zde: Rezervace pobytu v Antických lázních. Zde si můžete domluvit i ubytování a v komplexu rovnou přespat. Rozsáhlé wellness nabízí mnoho relaxačních procedur – pobyt v páře s vonnými esencemi, můžete se prohřát v sauně se solnými panely nebo si zaplavat v bazénu se slanou vodou. Určitě na vás zapůsobí pyramida nebo zahrada s antickými sochami a odpočinkovými zónami. Celé wellness je do detailu egyptskou „disajnovkou“.

Otvírací doba:
pondělí, úterý 11-15 hod.
středa – neděle 11-22 hod.
Cena je 300,- Kč na 1,5 hodiny v bazénu, ostatní procedury od 700,- Kč /osobu.

Jako další variantou ubytování může být kemp u Boleveckých rybníků. Bolevecké rybníky jsou mezi Plzeňáky jedním z nejoblíbenějších míst k trávení volného času. Láká nejenom příjemná procházka, ale i koupání. My jsme se zde koupali brzy ráno na liduprázdné nudistické pláži. (Autokemp Bolevák zde)

Pokud si troufnete na dobrodružství a zvolíte přespat nadivoko, ve vlastním autě (tak jako my), tak si přečtěte můj tip na free nocoviště. Odkaz a další užitečné informace najdete v podrobném itineráři na konci článku.

Den 2

Krkavec

Dnešní den zahájíme rozcvičkou – a sice výstupem na vrchol Krkavec (504 m.n.m.), který je druhým nejvyšším vrcholem plzeňského okolí (po Radyni). Od Boleveckých rybníků popojedeme autem 7 kilometrů a zaparkujeme na lesním parkovišti. Odtud to máme po zelené turistické značce k rozhledně asi 700 metrů. Cesta je příjemnou procházkou nejen k rozhledně a dominantním vysílačům, ale čeká nás i stylový bufet a občerstvení (o víkendy otvírají v 10 hodin).

Na vrcholu kopce stojí 18 m vysoká kamenná rozhledna otevřená již roku 1901. Za výhledem je nutné vystoupat 98 schodů. Rozhledna je otevřena denně, když je otevřeno občerstvení.

Odměnou Vám nahoře bude nádherný výhled ze dvou ochozů na Plzeňskou kotlinu a Šumavu, krásně je vidět i podstatná část Českého lesa, bavorské pohoří Hoher Bogen, malá část Tepelské vrchoviny, Brdy, Švihovská vrchovina a západní část Křivoklátské vrchoviny (konkrétně Radečská vrchovina). A samozřejmě také samotné město Plzeň. Pro Krkavec se vaří vlastní pivo a můžete se zde i ubytovat. Vstupné na věž je symbolické 30,- Kč.

Po zastávce na Krkavci nás čeká konečně dnešní porce kamenných kruhů. Takže doporučuji se nahoře příliš nezdržovat a pokračovat v cestě. Hlavním cílem dnešního dne je megalitický kamenný kruh v Horní Bělé a léčivý kamenný kruh Loza. Cestou míjíme menší Krašovické kameny. Můžeme si zde dát malou přestávku a prohlédnout si je. Není to ale nijak významný kruh, takže je můžeme s klidem i vynechat. Místo je trochu skryté od silnice a nemohla jsem je zpočátku najít. Také tu není kde zaparkovat, musíte zastavit kousek dál na sjezdu na louku.

Za 20 minut cesty autem jsme konečně u prvního kamenného kruhu. Sjedeme ze silnice na louku odkud je to ke kruhu jen pár kroků.

Kamenný kruh Horní Bělá a léčivý kruh Loza

V Horní Bělé najdeme jeden z největších kamenných kruhů v kontinentální Evropě. Tvoří ho 21 megalitických menhirů a slouží k harmonizaci krajiny. Na informační tabuli si můžeme přečíst jak jednotlivé kameny působí na lidi a jak je použít. Po krátkém napojení na místo jsem v kruhu strávila přes půl hodiny. Pokud chcete obejít všechny menhiry a zharmonizovat si všechna témata která nabízí, rozhodně si dopřejte dostatek času.

Nedaleko na protějším poli leží hornobělské kamenné spirály. Ty patří ke kamenným geopunkturním řadám, které můžete také najít v Adršpachu, ve Zdoňově, v Pečnově a ve Vstiši. Kamenné spirály jsou výtvorem geomantů. Každý kámen nese uměleckou plastiku, o jejich významu si můžete přečíst na průhledných tabulích.

K třetímu dnešnímu kruhu popojedeme asi 5 kilometrů za obec Loza, ke stejnojmennému kamennému kruhu. Jedná se o menší kruh, ale působící velmi mile. Já jsem si s sebou vzala deku a v jeho středu jsem na ní strávila asi půl hodiny. 6 menhirů okolo jednoho centrálního kamene harmonizuje mužskou a ženskou energii. A je odtud hezký výhled.

Jakmile se dostatečně nasytíme léčivou energií kamenů, je čas vydat se dál na cestu. Odpočinkovou zastávkou může být 10 kilometrů vzdálený klášter Plasy. Cestou k němu můžeme zastavit u pramene Prelátka a doplnit pitné zásoby čerstvou vodou.

Klášter Plasy

V tomto cisterciánském klášteře najdeme mnoho zajímavostí a rarit. Je znám například pro své podzemí a 220 metrů dlouhý vodní kanál, do kterého ústilo několik historických záchodů a kde se nacházelo také „vodní“ vězení, kdy odsouzený musel stát třeba po kolena ve vodě. Můžeme si prohlédnout unikátní Santiniho samonosná schodiště nebo třeba gotickou patrovou kapli.

Klášter má 3 návštěvnické okruhy. Otevřeno od dubna do října. V období zimy je zpřístupněn jen Zámek Metternichů v době 10-14 hod.

(Foto: pohlednicecr.cz)

Vstupné je 200,- Kč dospělí, 180,- Kč vedlejší okruh. Vstupné na vodní okruh je 300,- Kč. Vstupenky můžete koupit on-line nebo přímo v pokladně objektu.

Kamenný kruh Břasy

Po zastávce v klášteře nás dnes čeká ještě jeden významný kamenný kruh – a sice kamenný kruh Hovězák u Břas. Trochu si v autě odpočineme, protože nás čeká cesta asi 29 kilometrů dlouhá. Samotný kruh není přímo přístupný automobilem. Zaparkujeme v obci Vranovice a popojdeme asi 300 metrů po modré turistické značce. K popisu kruhu si vypůjčím slova samotných druidů – stavitelů:

Kruh je postavený z osmi kamenů po obvodu a ve středu je úžasné meditační sezení, kde se nádherně zrelaxujete a dobijete energií. Kruh jsme nakonec rovnou aktivovali a má skvělou energii.

To, co nám přijde ještě úžasnější, jsou tři kameny do tvaru trojúhelníku, které jsme postavili o kousek dál nad kruhem na o něco vyšším pahorku. Jsou propojené a připravené pro další využití.

Z těchto míst je téměř kruhový výhled do okolí daleké krajiny. Je to místo s nejhezčím výhledem, jaký z našich kruhů máme. Kraj je malebný s ladnými tvary kopečků a strání a Berounka je 2 km pod kopcem. Celé návrší je se suchomilnou květenou kde kvetly a nádherně voněly žluté pryšce, modré rozrazily a spousta jahodníků.
(Text a foto: www.obecbrasy.cz)

Dnešní nabitý den je u konce. Pokud by byla ještě energie na návštěvu rozhledny – pak je nedaleko obce Břasy Rozhledna na Vrších. Je zde malé parkoviště, kam lze dojet autem. Tipy na free nocoviště bohužel nezveřejním, ale souřadnice najdete v mém podrobném itineráři níže. Pokud chcete spát v peřinách, můžete ještě přejet 25 kilometrů do oblasti jižně od Plzně, kde budeme stejně zítra pokračovat v našem výletování. Doporučením může být nocleh v Sportpenzionu Pohoda. Tak odpočiňte, dobrou noc a pokračování zítra.

Druidové v dávné historii

Druidové zastávali u historických Keltů více funkcí. Především se jednalo o kněží, kteří vykonávali náboženské obřady, zprostředkovávali kontakt se světem bohů a věštili budoucnost. Uctívali stromy, obřady také vykonávali v posvátných hájích. Fungovali jako léčitelé nebo bylinkáři. Vystupovali jako bardi šířící slovesnost, skládali básně a písně. Plnili i roli soudců nebo rádců. Souhrnně se jednalo o uznávané představilete tehdejší keltské inteligence.

Současní druidové patří mezi představitele novodobých aktivit, které navazují na historický odkaz Keltů. Ať už obnovou keltských náboženských tradic, ukázkami keltského způsobu života v keltských skanzenech, přednáškami, výukovými programy, workshopy nebo podobně zaměřenými akcemi.
(Zdroj: druidove.cz)

Den 3

Dobré ráno! Začínáme u Starého Plzence – Můžeme si zde prohlédnout Rotundu sv. Petra a Pavla, bývalé hradiště, vykopávky. A nebo je libo začít den sklenkou sektu? Jsme v okolí Starého Plzence, kde sídlí výroba nejoblíbenějších českých bublinek – Bohemia sektu. Je to tip asi jen pro oddané zájemce, kteří zde mohou zavítat do návštěvnického centra, projít si exkurzi po podniku a nakoupit v obchodě. My bohužel nenakoupíme, protože v neděli mají zavřeno, ale jako tip pro jinou příležitost jsem to sem uvedla. A také myslím, že alkohol zrovna do tohoto léčivého víkendu zrovna moc nezapadá.

Otevřeno mají 8-16 hod., v sobotu 10-16 hod., v neděli zavřeno). Časy exkurzí nejsou pevně dané, na konkrétní termín je nutné provést rezervaci minimálně den předem.
(Zdroj: www.bohemiasekt.cz)

Zřícenina hradu Radyně – první zastávka dnešního dne

Další zastávkou dnešního dne bude hrad Radyně na vrchu Radyně 567 m.n.m. Hrad nabízí prohlídku věže, kde je trochu „strašidelná“ výzdoba a také je potřeba zdolat nahoru mnoho velmi prudkých schodů. Není to výšlap pro méně pohyblivé jedince. Pověst o místním pánovi Radoušovi vypráví o tom, kterak se choval ke svým manželkám dost brutálně. Vždy, když mu žena porodila dítě, tak jí i dítě zabil. Ble.. Po prohlídce hradu můžete navštívit informační centrum, dát si něco k jídlu v restauraci a nebo se vydat na nedalekou vyhlídku ze které je krásný pohled na Radyni. A nebo zvládnete všechno, tak jako my.

Královský hrad Radyně – byl postaven v letech 1356 – 1361 za vlády českého krále Karla IV. Hrad se nazývá podle jména kopce a buližníkové skály, na níž byl vybudován. Hrad zajišťoval především bezpečnost obchodní stezky z Norimberka přes Řezno do Prahy. Hrad také vyhořel a byl postupně majetkem mnoha šlechtických rodů jako např. Šternberků, Černínů nebo Valdštejnů. V současnosti prochází hrad postupnou rekonstrukcí.

Zaparkovat lze přímo u hradu na menším parkovišti, ale bývá zde dost plno. Takže to jistí v klidu spodní parkoviště a zhruba 300 metrová procházka.

Otvírací doba je v dubnu a květnu 10-18 hod. (so+ne), v červnu a o prázdniny každý den (kromě pondělí). V září a říjnu 10-17 hod. (so+ne). V zimě je zavřeno. Vstupné je 60,- Kč

Hurá na Hujáb

Po prohlídce hradu se vydáme na první a vlastně jediný kamenný kruh dneška – léčivý kamenný kruh HUJÁB. Ten patří k významným megalitickým stavbám na území ČR. Centrální kruh je složen z 16 velkých kamenů po obvodu, jedním středovým menhirem, a je doplněný o další 4 menhiry dotvářející keltský kříž. Z nich jsou nejvýznamnější dva vysoké, zhruba sedmitunové menhiry na křídlech kruhu, a dva vstupní menhiry. Je spojen energetickou ley linií s dalšími významnými silovými místy v oblasti jako je keltské hradiště Hůrka nad Starým Plzencem, klášterem Chotěšov aj. Je také zapojen do energetického systému nazývaného Plzeňský okruh. Hujáb je ústřední energetické místo krajiny kolem Dobřanska. Můžete odtud pozorovat celé okolní údolí.

Kamenný kruh Hujáb na mě velmi silně zapůsobil a poléčila jsem si zde jedno svoje osobní téma.

K místu přijedete pohodlně autem, vede sem asfaltová a poté zpevněná polní cesta. Zaparkovat lze přímo u kruhu. Vyhraďte si dostatek času. Místo je opravdu silné, nechte kameny chvíli působit. Můžete si vzít deku, jako já a na závěr si v kruhu chvíli poležet.

Od kamenného kruhu přejedeme asi 10 kilometrů a budeme mít prostor na vstřebání zážitků a ke klidnému spojení s přírodou. Kdo bude mít chuť a síly, může si totiž udělat mezizastávku a vyšlápnout si na jedno, snad nejsilnější energetické místo v plzeňské oblasti – na Křížový vrch.

Křížový vrch – místo s velmi starou a velmi smutnou historií

Křížový vrch – rozhledna nedaleko obce Stod je hojně navštěvovanou turistickou atrakcí. Zdejší kostel byl několikrát poničen, stal se obětí vandalismu i procesu chátrání. V letech 1967 – 1995 v objektu působila armáda. Přesto bylo místo znovu a znovu obnovováno a je opředeno několika legendami. Každý rok se tu pořádají různé kulturní akce jako například slavnost pálení čarodějnic o prvomájové noci, oslavy léta, nebo rytířské turnaje, přednášky či koncerty.

Legendy – Kdysi zde stál dřevěný kříž, vyřezávané dílo s tělem Kristovým v životní velikosti. Podobně jako na jiných místech, i zde se stával zastávkou poutníků a místem konání mší. Roku 1746 kříž údajně zjevil zázrak, během pobožnosti se obrátil. Tomu byli přítomni mnozí místní obyvatelé. Další pověst hovoří o tom, že na hradě měly pobývat tři staré panny. Nebyly však ctnostné, byly zlé. V noci se proměňovaly ve zlé duchy a strašily a napadaly každého, kdo na místo zavítal. Místní myslivec chtěl prokletí zlomit a vydal se tak jedné noci na vrch s cílem ukončit rej těchto temných postav. Namířil na jednu z žen a už už se chystal vystřelit. Jeho puškou ale v tu chvíli prošel blesk a rána byla ztracena. Myslivec upadl a uhodil se hlavou o strom. Byl vážně zraněn. Nad ránem jej našla stařena, která běžela přivolat pomoc. Když se na místo vrátili, myslivec byl pryč. Pověst věří, že jej unesly ony staré panny. Jak dopadl jeho osud se neví, od té doby se však věří, že chodit sem po setmění, se nevyplácí. (Zdroj: plzenoviny.cz)

Otvírací doba: duben – říjen (so+ne) 10-17 hod.
Vstupné 20,- Kč

Na samotný vrchol musíme ale dojít pěšky. Možností je zaparkovat u kostela v obci Černotín a pak se vydat po naučné stezce „Příroda a lidé“. Parkování je možné i na několika dalších výchozích bodech (my jsme šli z obce Horní Lažany, protože jsme to měli cestou). Cesta nahoru je dlouhá necelé 3 kilometry a zabere nám maximálně hodinu. Celkově je potřeba si na tento výšlap vyhradit zhruba 2,5 – 3 hodiny. Ale protože je zbývající program dnes už trochu statický, trocha pohybu neuškodí.

Tady by mohlo naše energetické putování skončit. Ale ochudili bychom se o jedno z úchvatných a fotogenických míst. Určitě obětujte ještě dalších 20 kilometrů a přejeďte k obci Srbice. A pokud budete následovat můj podrobný itinerář, který obsahuje i časová doporučení, dorazíte na místo s večerem a odměnou vám budou nádherné fotky kamenných bloků při „zlaté hodince“ v zapadajícím slunci. Navštívíme totiž české Stonehenge:

Srbické Stonehenge

Srbické Stonehenge je megalitická stavba obřích kamenných bloků – takový menší bratříček Stonehenge na Salisburských pláních v Anglii. Najdeme jej mezi obcemi Srbice a Těšovice v okrese Domažlice. Jedná se o dílo tří nadšenců z Kolovče, kteří tím chtěli zpestřit místní krajinu. Nechali sem navézt kameny převážně z lomů v západních Čechách. Nalézá se zde také červená žula dovezená až z Ukrajiny.

Závěr výletu – krásné foto místo při západu slunce

Zaparkovat lze na přilehlém plácku, kam se vejde tak 5 aut. Součástí místa je několik ohnišť a přístřešek s lavičkami. Lze tady posvačit a užívat si nevšední výhled. Okolní pole a nedaleký vrchol kopce je doslova posetý dalšími menhiry, mohylami a kamennými kruhy. Celkově je to krásné a velmi fotogenické místo. Potkáte zde určitě pár dalších obdivovatelů.

A tady náš energií nabitý výlet končí. Nechte se inspirovat k vlastnímu zkoumání a nebo se můžete nechat provést v mých stopách. Stáhněte si podrobný itinerář. V něm najdete spoustu dalších informací (otvírací doby, odkazy na místa a atrakce, přesné souřadnice hezkých míst na free nocleh v autě aj.), dopodrobna rozpracovaný časový plán, kilometráž, abyste věděli, kolik kilometrů vás čeká. Díky tomu budete vždy v ten nejlepší čas na tom nejlepším místě. Dojedete nejlepší cestou a nestane se, že byste někam dorazili a měli už třeba zavřeno. Užijte si výlet k plnému užitku a radosti, šťastnou cestu Vám přeje
Šárka

Zdroje a foto:
vlastní zkušenosti autorky
www.obecbrasy.cz
KOZÁK, Pavel, 2010. Posvátná geometrie Čech a Moravy. Vydání první. České Budějovice: ArchET. ISBN 978-80-902394-5-6
Foto: autorka

Švýcarsko je nádherná země a má svá PRO a PROTI. PRO je určitě doprava. Vzdálenostně není tak daleko, jak se může zdát. Za celou dovolenou jsme najeli 2200 km a objeli jsme okružní trasou téměř celou zemi. To máte jako absolvovat třeba Chorvatsko. Cesta tam je pohodově celá po dálnici. Potřebujete jen dálniční známku pro Švýcarsko (za 40 CHF). V zemi je dopravní systém hodně rozvinutý. Využili jsme i trajektů a autovlaků, které cestu hodně zkrátí.
Nevýhodou této země jsou vyšší ceny než u nás – a to za všechno, hlavně za služby, za dopravu, za atrakce, za potraviny. Také je země hodně turisticky zatížená, tedy je potřeba myslet na různé rezervace čehokoli dopředu (tedy v hlavní sezóně) a počítat v exponovaných místech s větším množstvím lidí. My jsme byli začátkem července a v tomto ohledu jsme to měli ještě bez návalů turistů. Ale také jsme se vyhnuli některým těm úplně notorickým turistickým cílům.

Náš příběh:

1. den (když nepočítám jeden předcházející den přesunu z ČR): Cestu jsme začali ráno na břehu Bodamského jezera v krásném přístavním městě Lindau s jeho malebnými uličkami, kavárničkami a nábřežím s ikonou města – majákem. Měli jsme za sebou docela pohodovou šestihodinovou cestu a klidnou noc v autě na jednom free nocovišti, takže docela svěží a hlavně natěšení.

Poklidné městečko nabízí malebné uličky, zákoutí, kavárny, obchůdky se suvenýry, přístavní promenádu, nebo koupání v jezeře v nedaleké plovárně (je placená, oplocená). My jsme ale po procházce městem a kávě na nábřeží pokračovali v cestě. Směr Konstanz (Kostnice). Ještě cestou projíždíme městem Friedrichshafen, kde je možné navštívit muzeum vzducholodí Zeppelin (vstupné je 12 Euro dospělý). Na druhou stranu jezera si to zkracujeme trajektem (Meersburg – Konstanz, 16 E).

Trajektem do Kostnice

Protože jsme v Kostnici byli v termínu Husových svátků, tak naše kroky vedly samozřejmě do muzea tohoto českého mučedníka. Vstup je zde volný, výstava jednoduše přibližuje celou Husovu životní cestu a souvislosti i historickému neznalci jako jsem já. Naši prohlídku muzea narušil jeden Čech, který rozrazil vstupní dveře a se slovy „Dobrý den, přišel k vám poutník, dorazil jsem pěšky z Čech!“ A protože paní průvodkyně mu jaksi nepadla k nohám a nezačala tleskat, ujala jsem se oslavných ód já a dala se s ním krátce do hovoru.
Z muzea pokračujeme pěšky ke katedrále Munster, kde si zaplatíme vstup na věž, pak okolo Konzilu a dál k přístavu s otáčející se strážkyní Hafeneinfahrt. Následovalo ještě koupání v jezeře, které má teplotu 12 stupňů – je tedy dost osvěžující, ale parádní. Našli jsme příjemný vstup do vody i se schody. Překvapilo mě, že je zde docela silný proud. Buď jste s proudem zápasili jako já, nebo se můžete nechat snášet a pak se vrátit po břehu – jak to dělali někteří místní (a otužilí :).

Po odpočinku a vykoupání v jezeře hladce najdeme naše auto zaparkované zdarma ve vilové čtvrti a zbytek dne strávíme pokračováním v cestě, koupáním v jezeře Zuggersee, mimochodem moc hezké a teplé, no a na závěr kávička na náměstíčku ve městě Cham a jdeme se „ubytovat“ do lesa na docela příjemné místo podle aplikace P4N.

2. den: Další cesta nás vede do města Lucern (německy Luzern) – jednoho z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších měst Švýcarska. Leží na břehu stejnojmenného jezera (Lucernské jezero, nebo německy Vierwaldstättersee). Město je hodně turisticky exponované. Z tohoto důvodu se prý plánuje v budoucnosti omezování turismu – například vstupným do města, které bude nejspíš zavedeno. Ale v období začátku července, kdy jsme tu byli my, to bylo všechno v pohodě a turistů se nám nezdálo být tolik.

A jedeme na výlet

V Luzernu na nádraží kupujeme celodenní okružní výlet na horu Pilatus, který zahrnuje dopravu lodí, zubačkou (nejpříkřejší ozubnicovou tratí světa s maximálním sklonem stoupání 48%!), lanovkami a autobusem zpět na nádraží. My jsme si ještě vložili jeden pěší úsek místo jedné lanovky. Výlet stál 103 CHF (což bylo 2575,- Kč/osobu), ale totálně to za ty peníze stálo! Výjezd zubačkou byl zážitek, zvlášť když si vyberete nejúžasnější místo ve vagonu (které místo to je? to se dočtete v podrobném cestovním itineráři :). Cesta nahoru trvá zhruba půl hodiny a doslova se tají dech (nesnáším slovo dechberoucí) při pohledu na příkré stoupání, na úzkorozchodnou dráhu položenou místy jen na skalním balkonku, pod kterým je strmý svah nahoru i dolů. Na trati je i několik tunelů a cesta je pro technické nadšence prostě zážitek. Nahoře na Pilatusu je nádherný výhled na okolní hory a na celé Lucernské jezero.

3. den: Rozhodně jedny z nejkrásnějších míst naší cesty byly soutěsky a vodopády. Naprosto uchvacující je soutěska Aareschlucht u města Meiringen (kde jsme mimochodem spali na moc hezkém free místě u písečného jezírka – souřadnice najdete v podrobném itineráři). Do soutěsky je jedno společné vstupné (18 CHF) i na vodopád Reichenbachfall, kam jsme potom také zašli. Nahoru vyjedete historickou zubačkou a dolů zpátky k autu je to příjemná procházka. U tohoto vodopádu také nechal Artur Conan Doyle zemřít svého literárního hrdinu Sherloka Holmese. Událost připomíná kovová deska umístěná na tomto údajném místě. Slavný detektiv má v nedalekém Meiringenu malé muzeum. Můžete si zde prohlédnout např. jedinou autentickou repliku salonu na Baker Street.

Hlavní cíl cesty: Zermatt a Matterhorn

4. a 5. den: Vrcholem švýcarského cestování byl jednoznačně Zermatt a magická hora Matterhorn 4478 m.n.m. Naplánovala jsem tady okružní trasu s výjezdem lanovkou na Klein Matterhorn 3883 m.n.m. a návrat turistickou trasou „Matterhorn glacier paradise Retour“ (3 hodiny chůze, podrobný popis v itineráři) až k jezeru Schwarzsee, odkud jsme sjeli zpátky do Zermattu lanovkou. Turistickou trasu bych asi nedoporučila při zhoršené viditelnosti kvůli orientaci. V horní části přecházíte rozsáhlá kamenná pole bez porostu a nějakých orientačních bodů (sledujete jen to jejich turistické značení v podobě fláků červené barvy na zemi) a za mlhy by se dalo lehce sejít z cesty. Nám se ranní mlha kolem poledne rozpustila, takže jsme si cestu užili i s fantastickými výhledy.

Největší ledovec Evropy

Čeká nás druhý den v okolí Zermattu. Nastupujeme do vlaku opět na nádraží ve Vispu a míříme do zastávky Fiesch. Cestou absolvujeme také jednu legendární železniční spirálu vyhloubenou v tunelu – a sice u obce Grengiols. Celý den strávíme kolem vrcholu hory Eggishorn. Odtud se rozprostírá nejkrásnější pohled na největší údolní ledovec v Alpách – Aletschgletscher. Bohužel tempo tání tohoto ledovce je závratné – dle Wikipedie na konci 90. let minulého století měl délku 24 km a rozlohu 129 km2, v současnosti (po cca 35ti letech) se uvádí délka o 1 km kratší a rozloha 82 km2.

Krásné výhledy jsou zde ale i na okolní hory Aletschhorn nebo Jungfrau. Snímky odtud najdete v katalozích cestovek a je tady jedno z Instagramových fotomíst. My jsme si vyšlápli ještě na vrchol Eggishornu 2927 m.n.m., což je prostě velký navršený kopec kamenů. Zvláštností je, když zastavíte a zavnímáte, tak je cítit, jak v tom kopci „vibruje“, je cítit slabé nepřetržité chvění!

Jdeme zdolat ferratu Eggishorn

Náš program jsme tady ještě doplnili o ferratu klettersteig Eggishorn B/C, což bylo cca 2 hodiny lehčího lezení, s hezkým výhledem do údolí Fieschu. Na ferratě je několik „chujovin“ , které tedy zrovna nemiluju – v podobě dlouhého nepálského žebříku, lanového mostu a nebo nekonečného stoupání po kramlích vzhůru. Ale zase jsme poskytli atrakci výletníkům jedoucím v lanovce přímo nad námi. Máváme na ně a tušíme podle ukazováčků na skle lanovky, že nás pozorují.

Tato oblast nabízí i krásné panorama treky. Zvažovali jsme, že bychom se z Eggishornu vraceli přes horu Bettmergrat některým dalším údolím směrem na východě. Ale nakonec jsme se do toho nepustili, protože nám nezbylo tolik času a nechtěli jsme riskovat, že nestihneme lanovky.

Přejezd panorama cestou

6. den: Chtělo by to jeden volný den na odpočinek a strávení zážitků. My jsme ho ale bohužel neměli v plánu dopředu a tak jsme si ho nedopřáli. Přidávám to jako doporučení do cestovního plánu ho zařadit. Naše putování pokračovalo jedním dnem, který byl vyhrazený na přesun do oblasti k městu St. Moritz. Hned zkraje cesty nás čekalo rozhodnutí, jestli pojedeme po pohodlné silnici, kratší cestou, nebo si trochu zajedeme a vezmeme to po vyhlášené „panorama route 413“ na sedlo Nufenen. No hádejte

Cesta je celkem v pohodě, i když místy trochu exponovaná a zatáčky polechtají nervy a spojku. Je to ale ráj motorkářů a také se tu za něco týrá spousta silničních cyklistů. Nahoře je restaurace, jezírko, místo na odpočinek a dokonce tu stálo několik obytných aut, která zde evidentně nocují. Po přejezdu sedla nás čeká už kratší méně dramatické klesání a nájezdem na dálnici A2 míříme k jezeru Como. U města Mairengo mě zaujala železniční trať, která je zde vedená dvěma tunely ve tvaru spirály. Bohužel se tím můžete pokochat jen v mapě, protože jak trať, tak i vy jste v tunelu.

Zastávka u jezera Como

Další zastávka po cestě byla u jezera Como na koupání a odpočinek. Jezero je moc hezké, nádherně čisté a příjemně teplé. Jen najít místo na zaparkování není zrovna jednoduché, všude je to buď soukromé, nebo parkovišťátko malinké a obsazené. Doporučuji vykoupat se na severní straně jezera a potom z města Menagio už jet nejkratší cestou na St. Moritz. My jsme si jezero objeli kolem dokola, ale byla to jen náročná štrapáce ve vedru. Na západní straně na silničce proplétající se vesnicemi na východní straně vedoucí jen v tunelu.

Panorama vlakem Bernina Express

7. den: Jedna věc, na kterou jsem se moc těšila a která byla vlastně tím prvotním, proč jsem chtěla tuhle cestu, byla jízda panoramatickým vlakem. Kochat se pohledy na štíty hor, na jezera a okolní přírodu a přitom pohodlně frčet vláčkem…miluju vlaky…

Pro naše vlakové dobrodružství jsme si vybrali Bernina Express a trasu ze St. Moritz do Tirana. Je to cca 60 kilometrů příjemné jízdy, kdy skutečně pojedete „od ledovců k palmám“, jak uvádí vlakový průvodce. V Tiranu navštívíme vyhlášený poutní kostel Madonna di Tirano a necháme si tady asi 2 hodinky na prohlídku města, zmrzlinu a tak… Cestu zpátky absolvujeme už běžným osobním vlakem. Výhoda je, že můžete na trati kdekoli vystoupit, projít se a zase nastoupit. Trať tady přímo vybízí udělat si v okolí výlety. Zastávky jsou v dochozích vzdálenostech. My například odpočívali na břehu ledovcového jezera, kochali se splazem ledovce, viděli vodopády a obdivovali vlaky na trati, která tady v okolí stanice Alp Grum, zrovna překonává stoupání více jak 350 metrů. Na této trati absolvujete také unikátní 360-ti stupňovou železniční smyčku!

Na vlak Bernina je potřeba navíc udělat dopředu rezervaci (26 CHF/osobu). Platí zde Swiss Travel pass, nebo lze prostě koupit zpáteční jízdenku St. Moritz – Tirano za 64 CHF/osobu, pokud Swiss pass nemáte.
Jo a máte rádi vláčky? Víte například, že Bernina-Express existuje také v modelářském provedení? A my jako suvenýr dostali ve vlaku malý model vagónu Berniny, ve kterém jsou reklamní čokoládičky.

Naše cesta se pomalu začíná stáčet k domovu

8. den: Balíme naše nocoviště v moc hezkém kempu v St. Moritz a cestou zpátky do ČR máme v plánu ještě menší zastávku u jezera Cauma u města Flims. Dorazili jsme sem kolem 11.00 hodiny a zaparkovali na posledním volném místě místního výletního parkoviště. Takže doporučuji sem přijet brzy ráno, aby parkování nebyl stres. A další věc – budete potřebovat hotové švýcarské drobné peníze do parkovacího automatu! To nepochopíte – automat nezná platební karty, asi tak jako obsluha v nedalekém hotelu nemá hotovostní kasu na rozměnění papírových peněz. Takže nás obsluha parkoviště začala vyhánět pryč, když nejsme schopní si zaplatit parkování… Zachránil nás zázrak: Dostali jsme darem drobné na zaplacení od mladého švýcara, který v nádherné veselé atmosféře se svými přáteli tady nedaleko slavil rozlučku se svobodou. Stálo mě to sice panáka nějakého alkoholu, co jsem s nimi musela vypít, a také jsem se mu musela podepsat lihovou fixou na záda, což vůbec nešlo, protože na zpoceným chlapovi to prostě nepsalo. Ale byla s nimi sranda a pomohli nám. Takže jsme se nakonec společně pobavili a vyřešili parkování. Děkujeme

Ještě jedna soutěska

Výlet kolem jezera Cauma byl příjemná procházka. Do třetice k soutěskám pak tady přibyl kaňon řeky Rýn – Rheinschlucht, jakýsi Grand Canyon Švýcarska. Zvolili jsme pohled na kaňon z vyhlídky Ill Spir a byl to myslím dobrý nápad, výhledy byly fantastické. Do soutěsky se dá také jít na druhém břehu dole podél řeky (placený vstup, příjezd je pak z druhého břehu). V soutěsce je také možná organizovaná plavba na raftu, kdyby někdo měl zájem. Viděli jsme na vodě zrovna proplouvat několik raftů a jako aktivní vodačka říkám, že to musí být super.

Lichtejnštejnsko

No a na závěr švýcarské cesty jsme samozřejmě nevynechali Lichtenštejnsko a město Vaduz. Prošli jsme si téměř prázdnou pěší zónu, utratili zbývající peníze za suvenýry a autem jsme se vyjeli podívat na hrad. Hrad Vaduz je bohužel veřejnosti nepřístupný a vidět z něho není opravdu mnoho. Krásná je nejvíc asi jeho silueta při pohledu na hrad z údolí.

Tip na cestu domů:

Při návratu z Vadúzu do ČR, pokud nechcete kupovat Rakouskou dálniční známku kvůli pár kilometrům, tak je potřeba sjet z dálnice a objet kousíček Rakouských dálnic u Bodamského jezera mimo dálnici. Jak jsme viděli, je to tu docela běžné.

NA ZÁVĚR:
Naše cesta byla naplánovaná na 10 dnů (2 dny na cestu + 8 aktivních dnů). Ujeli jsme celkem zhruba 2200 km. Ušetřili jsme nějaké peníze díky zakoupeným Swiss Travel pass (ale koupě tohoto pasu se ne vždy vyplatí, je potřeba si spočítat náklady na koupi Swiss pasu vůči ušetřeným nákladům, některé atrakce jsou v tom úplně zdarma, jiné jsou za 50%, vlaky a autobusy jsou v tom neomezeně zdarma). Swiss Travel pass můžete koupit přímo ve Švýcarsku na každém větším nádraží, nebo v klidu z domova třeba zde.

Co jsme nestihli

Vynechali jsme některá hezká místa – chtěli jsme se vyhnout nejvíce turisticky exponovaným místům jako např. výjezd na Gornergratt zubačkou (zvolili jsme pěší tůru blíž pod Matterhornem). Také jsme vynechali výjezd na Jungfrau, která je hodně turisticky exponovaná a v sezóně je potřeba mít rezervaci míst ve vlaku dopředu (zvolili jsme pohled na Aletschký ledovec z druhé strany z hory Eggishorn). A také na některá krásná místa a města nám prostě nezbýval čas. Ale dobrý důvod se vrátit!

Děkuji za přečtení a přeji šťastnou cestu!
Text a foto: Šárka Pinďáková


Stručný itinerář:

1. cesta z ČR – Lindau
2. město Lindau, koupání Bodamské jezero, Kostnice
3. Luzern, zubačkou na Pilatus, koupání jezero Zuggersee
4. soutěska Aareschlucht, vodopád Reichenbachfall, přejezd autovlakem do Vispu
5. Zermatt, lanovkou na Klein Matterhorn (tůra, výhledy na Matterhorn, jezero Schwarzsee)
6. Fiesch, lanovkou na Eggishorn, výhledy na Aletschgletscher, ferrata Eggishorn, výstup na Eggishorn
7. volný den, termální lázně Brigerbad
8. přejezd panorama silnicí passo Nufenen, koupání jezero Como, přejezd do St. Moritz
9. Bernina Express (St. Moritz – Tirano), Tirano, pěší tůra Alp Grum
10. Flims – koupání jezero La Cauma, vyhlídka na Rheinschlucht, přejezd do Davosu – Lichtenštejnsko, návrat do ČR
    
    

Stáhněte si ITINERÁŘ:

Podrobnosti a praktické tipy z cesty najdete v podrobném itineráři. Naše cesta je z roku 2022, ale informace určitě poslouží i později.

• získáte podrobný itinerář a plán cesty
• získáte mapky, aktivní odkazy, popis navštívených míst
• získáte časový plán – budete vždy včas na místě a přesně v době, kdy je to nejlepší
• získáte podrobný rozpočet
• ušetříte spoustu času s přípravami – stáhněte si ITINERÁŘ a můžete hned vyrazit na cestu