Hřebenovkou přes Javorníky a Beskydy, 8 dní, pohodových 100 km Stezkou Českem – pěšky sama s batohem (+ podrobný itinerář s kilometráží)

DEN 1:
Původně jsem chtěla navázat na loňský přechod Bílých Karpat startem z Valašských Klobouků. Teď stojím na nádraží v Horní Lidči a vlakový přípoj má zpoždění. Tak jdu cournout po obci a nakonec se rozhodnu, že půjdu rovnou odsud. Ona byla totiž hlavní náplň v Kloboucích nákup potravin, ale je neděle a všude mají zavřeno. Tak je to jedno. Takže se startem putování stala sousední obec Horní Lideč. Dávám si vege tortilu v místním stánku na křižovatce. Sjíždí se sem výletníci na vyhlášenou zmrzlinu, kterou jsem sice nevyzkoušela, ale vypadá dobře. V docela moderní kapli nechávám úlitbu bohům v podobě daru pár drobných do kasičky. Také jsem ještě zajdu na prohlídku mechanického Betlému, který je hned vedle kaple (vstupné 60,- Kč, otevřeno 10-16 hod. s polední pauzou, pondělí zavřeno).

Dnešním cílem je utábořit se někde kolem obce Střelná. Mají tady asi kilometr nad obcí udělané místo pro přespání. A je tu zvonička. A na zvoničce nápis: „poutníku zazvoň si“. Tak jsem si zazvonila a v tom mě došlo, že jsem se pěkně místním dolů ohlásila, že tu jsem na noc, což se ukázalo ráno, když nás místní šerif přijel zinkasovat o 100,- Kč. Všichni jsme ale rádi zaplatili. Je to tu opravdu moc hezké a udržované. Je tu i přístřešek, rovné místo na stany, suché WC, ohniště dokonce se sekerkou ve špalku. Jsem tu první, ale postupně se nás tu schází asi 8 nocležníků.

Večer si chci ohřát jídlo a zjišťuji, že mi nevaří vařič. Tak to sním studené, ale jsem z toho trochu v tenzi, protože dál už mám jenom samá instantní jídla a kaše. Ani ráno ten 20 let starý bazmek nespolupracuje… Půjčuji si vařič od spolunocležníků a propadám beznaději. Nakonec dostávám darem od jednoho kluka vařič na tekutý líh. Je to maličká půlka plechovky od kokakoly udělaná podomácku a jako příslušenství asi 1 dcl lihu v malé plastové lahvičce. Přijímám to s velkým vděkem výměnou za domácí švestky. Absolvuji ještě školení a ukázku jak se s tím zachází, uff je to teda náročný a zdlouhavý proces. Ale funguje to a zachrání mi život.

Trasa: Horní Lideč – tábořiště Střelná. Dneska mám za sebou 6 hodin ve vlaku a 7 km v nohách. Díky vynechání Valašských Klobouků jsem zkrátila původní trasu.

DEN 2:
Po snídani balím a dnešní cíl je jasný – potřebuji nakoupit jídlo a zkusím vyřešit nějak ten vařič. Takže mířím do obce Francova Lhota. Tady zvoním u dveří místního cykloservisu (kde se tady v té pustině vzal cykloservis? 🙂 a doufám, že bude pán kutil a nějak mi profoukne ten vařič. Bombu mám plnou, jenom pro info. Mám i druhou náhradní a ta taky nehoří. Asi hodinu jsme si tady s tím hráli a nakonec vařič zahořel! Hurá! Moc pánovi děkuju a ani si za to ode mě nic nevzal.

Moje další kroky vedou do sámošky. Nakupuji jídlo a vodu na další dny s myšlenkou, že si to všechno budu muset naložit na záda. Takže toho vlastně moc nekupuju a půlku pro jistotu sním už před obchodem na lavičce. Je vedro, takže dotankována i plná zásoba vody, kdyby nebylo kde dobrat (tzn. 3,5 litru vody).

Z Francovy Lhoty tedy konečně na trasu. První pořádné stoupání a zapocení, ale nádherné výhledy na louky s krávami. Za chvíli jsem v Pulčíně, kde v restauraci u Villíka doplňuji kalorie. Jak mám stres, že umřu hlady, tak pořád jím, kdykoliv je příležitost. Knedlíkové kalorie záhy spálím při výstupu na Pulčínské skály. Asi v půlce stoupání je pramen Doubravka, kde se osvěžuji nádhernou studenou vodou. Trasa nahoru přes skály je jednosměrná a s batohem tam nechci lozit. Vyjdu nahoru oklikou po turistické značce, schovám batoh za skály a vracím se dolů. Výstup skalami jdu bez batohu. Trasa není dlouhá ani náročná, ale s tou 17ti kilovou kredencí na zádech bych to tedy nedala. Kochám se výhledy a mazlím se s kočičkou, která se tady nahoře objevila. Zjevně jí to tady celé patří. Když jí přestávám bavit, vyskočí na nejvyšší skalku a na vyhřáté plošince se stočí do klubíčka. Nechávám tady kočku shlížet na svoje království a vydávám se dál.

Trasa: z tábořiště nad obcí Střelná – Francova Lhota – Pulčínské skály – vrch Šerklava (798 m.n.m.), kde nocuji poprvé ve svém novém stanu. Dnes 12 km.

DEN 3:
Zajíždím si jakousi rutinu – vstávám mezi 7- 8 hodinou a v 9 hodin vyrážím na cestu. Změřila jsem si také, že od probuzení do odchodu potřebuji 40 minut času na sbalení věcí (když si nedělám snídani, ale snídám pak někde později cestou). No asi bych to dokázala naházet do batohu rychleji, ale mám to ráda hezky na pohodu a složené na svém místě, a čisté (otírám stan, plachtu a kolíky).

Dnes mě čeká dost vrcholů – Butorky 828 m.n.m., Valašská Kyčera 863 m.n.m., Makyta 923 m.n.m., pak dolů Papajské sedlo 691 m.n.m. a zase nahoru na Kohútku 913 m.n.m. Na Makytě mě došla jedna holka z Valašských Klobouků, která šla trek z charitativních důvodů – sbírala peníze na rekonstrukci ložnice pro nějaké dvě postižené děti. Dostala mě, když řekla, že za 3 dny co sbírka jede, vybrala 70.000,- Kč. Přispěla jsem jí 100,- a dostala jsem domácí plněné rohlíčky a Andělskou kartičku (s osobním vzkazem). Borka šla jenom s malým batůžkem (nechápu, ta snad neměla ani spacák…), prý jde jen s tím nejnutnějším. Spí volně pod širákem, prý „aby to bylo survivor a lidé to sledovali a přispívali“. 🙂

Dnešní den zakončuji v chatě Kohútka, kde si dávám jídlo – grilovaný oštiepok a výbornou domácí limonádu. Odpočívám na terase a dávám se do řeči se dvěma ségrama, co sem dorazily s podobným mega velkým batohem. Jsou z Moravy, jdou se svým 70letým tátou a nevidíme se naposledy.

Dnešní noc strávím v příjemném „travním hnízdě“ na vrcholu sjezdovky nad Kohútkou. Ten výhled mi vynahrazuje celodenní lesní frustraci. Nestavím stan, je teplo a chci se kochat hvězdami. Bohužel prostě usínám dřív, než ty hvězdy vyjdou… Někdy kolem jedenácté v noci slyším zvuky, jak někdo přišel a zabydluje se kus nade mnou.
Trasa: Šerklava – Kohútka, dnes 13,5 km

DEN 4:
Ráno vstávám po osmé hodině, i když už jsem vzhůru asi od šesti. Nechci budit toho kluka nahoře. Je to ajťák a jmenuje se Honza. Společně pak vaříme snídani a povídáme. Já vařím na mém spraveném vařiči a jak ještě nemůžu vědět, je to naposledy…

V 9.00 hodin se loučím s Honzou a vyrážím jako první. Určitě se nevidíme naposledy, protože jde mým směrem. Dnes bude na trase opět pár vrcholových zážitků. Začínám laktátovou rozcvičkou na Stolečný 960 m.n.m. a Malý Javorník 1019 m.n.m. Na Malém Javorníku si dělám odpočinek, když v tom mě došly ty dvě včerejší ségry z Moravy i se svým taťkou. Za chvíli došel i ajťák Honza. Taťka, silně podporovaný ségrama, vytáhl lahev výborné domácí meruňkovice, Honza placatku domácí slivovice, a začal mejdan. Ochutnala jsem meruňkovici a to se ví, že „do druhé nohy“ to muselo být. Začínám se o sebe bát. Je mi to sice jako milovnici kvalitního lihu líto, ale bohužel s díky odmítám třetí nalitou rundu. S trochou sebezapření se vydávám dál. Ještě mě čeká kus cesty a Bůhví, jak to tady dopadne…

Po pár metrech zjišťuji, že mi ten alkohol nevlezl na mozek, cítím se v tomto ohledu naprosto střízlivá, ale nějak mi to spadlo do nohou. Úplně totálně mi ztuhly. Ono já když jdu s tím mým batohem normálně, tak vypadám jako stěhovák na konci šichty a což teprve s dvěma panáky nalačno… A copak nás to čeká? No přeci Stratenec 1055 m.n.m. s krásnými výhledy a s rozhlednou a pak nejvyšší bod javornické části putování – Velký Javorník 1072 m.n.m. Původně jsem plánovala, že na Javorníku i přespím, ale vzhledem k tomu jaká jsou děsná vedra, tady je to holé bez jediného stínu a je tu jak v peci, tak pokračuji v cestě dál.

Den zakončím na chatě Fran na Kasárnách. A jak jinak, než s holkama, taťkou a Honzou, kteří na mě už z dálky mávají z terasy. Jsou už po večeři a já nechápu jak mě mohli někde předejít. A tak tu mejdánek plynule navazuje na polední setkání. Sedíme tady a povídáme skoro do setmění. Pak to začíná vypadat, že přijde nějaká bouřka a tak se rychle loučíme a jdeme každý hledat své nocoviště. Oni se vrací na Stratenec a já stavím stan na nejbližším vhodném místě nahoře na rozcestí. Chvíli na to začne pršet a blesky lítají ostošest. Netrvá ale dlouho a je po všem. Jen v dáli zůstává nádherné přírodní divadlo v podobě stovek blesků. V noci pak znovu docela prší, ale ve stanu je pohoda a sucho.

Když přestalo bouřit, vzbudilo mě kolem půlnoci auto, které přijelo na sedlo a zasvítilo reflektorama na můj stan. Asi 3 lidi si tam povídali, po hodině nastartovali a zase odjeli. Já totálně vystresovaná v půl druhý v noci konečně usínám.

Trasa: Kohútka – Malý Javorník – Stratenec – Velký Javorník – Kasárna
Dnes 12 km

DEN 5:
Ráno jsem trochu rozlámaná po té dnešní noci… Vařím snídani na lihu, bó vařič už zase nefunguje. Vyhrožuji mu, že ho prostě vyhodím, že ho neponesu, jestli se nevzpamatuje… Ale bohužel na vařič to nezabralo. A já nemám to srdce ho vyhodit. Nakonec ani nemám kam, tak ho prostě nesu až domů. (EDIT: doma prošel vařič repasí dostal nové těsnění a už zase funguje.)

Kdybyste si chtěli přečíst o mém loňském putování Bílými Karpaty, tak mrkněte sem: Cestopis: Bílé Karpaty – 131 km Stezkou Českem

Suším stan (v pohodě uschnul, než byla snídaně na liháči hotová) a v 9:45 odcházím. Asi za 2,5 km je Lemešná 950 m.n.m. Je tu docela velký přístřešek a pěkné místo na přenocování. Je tu nedaleko i krásný pramen. Kdybych sem včera došla, asi by to bylo lepší místo než v tom sedle u silnice. Ale kdyby rostly na stromech ryby, nemusely by být rybníky… jak říká jeden můj kamarád.

Dnešní trasa mě dál vede přes Makovský průsmyk (800 m.n.m.), kde mě zastihl trochu déšť. Rozbaluji svoji novou pláštěnku a zjišťuji, že je celkem na prd, protože ji nepřehodím přes ten můj batoh. Tak jí mám zmuchlanou na ramenou. Kdyby lilo nějak víc, asi by to nebylo dobrý. A taky mě trápí hlad. Nechce se mi rozdělávat líh a tak sním poslední věc co mám a co se nemusí vařit – asi hrst arašídů v těstíčku. Fuj. Navlhlý…

Největší spršku přečkám na zastávce. Naštěstí je déšť brzy pryč a já můžu zase vesele poskočit dál. Ještě si u Partyzána popovídám s motorkářským párem – pán s paní ve věku tak 65-70 let. Jsou z Austrálie a cestují po Evropě na motorce. Tu motorku si koupili (nebo půjčili, nevím, nepochopila jsem) v Anglii a teď měli za sebou Holandsko, Maďarsko, Slovensko, teď do Čech, dál mají v plánu Rakousko, Švýcarsko a další země. Jsou na cestě 6 týdnů. Tak tomu říkám aktivní důchod a s obdivem se loučím.

Trasa: sedlo nad Kasárnami – Lemešná – Makovský průsmyk – rozhledna Čarták – Bumbálka.
Dnes 14,5 km.

DEN 6:
Ráno vstávám a Honza nikde… slíbil půjčit vařič… béé takže zase líh…
Už v tom vaření ale získávám zručnost. Dokonce se mi daří v 9 hodin být po snídani a na trase. Asi po čtvrt hodině potkávám v protisměru partu chlapů a každý nese kytaru nebo nějaký hudební nástroj. Ptám se, jestli večer hráli, prý ano. No to je škoda! Mohl být večírek s kytárama a zpíváním. Nu což, ale nevadí, to by bylo moc dokonalé.

V chatě na Kmínku si dám výbornou kávu a sušenku. Dopiju, seberu batoh a všechny síly co mám, protože následuje stoupání na Korytovo 882 m.n.m. Pak přes další vrcholy až na Bobek 871 m.n.m. (jak naschvál tady musím použít můj lesní WC set) dojdu konečně na Bufet na Beskydě. Tady mám v plánu, jakožto na „nejkrásnějších výhledech Beskyd“, absolvovat delší odpočinek a kochat se. Dávám si zelnou polévku a domácí bramboráčky. Také zde zaháním absenci sociálních kontaktů klábosením se skupinou mladých žen, co turistují po horách s malými dětmi. Obdivuji je, že s takto malými dětmi dělají denní etapy kolem 20 kilometrů. Odvážné to divoženky.

Z bufetu odcházím asi v 16 hodin a přes další nekonečnou porci vrchů a sedel se dostávám k chatě Doroťanka v osadě Vjadačka. Na venkovních lavicích sedí několik lidí a vládne tu pohoda. Dávám si halušky s bryndzou. Halušky byly výborné, prolité sádlem a posypané asi půl kilem škvarků, nebo co to bylo. Mám takový hlad, že vegetarián – nevegetarián, jsem to snědla všechno i s těma škvarkama. Zalila jsem to půllitrem Birella a kafem. Zdravá strava jako řemen… Společně s místníma se kocháme duhou, kterou na obloze namaloval nedaleký déšť. Asi za půl hodiny je mi jasné, že mi to těžké jídlo neprojde jen tak.

Odcházím z hospody a ve 20 hodin stavím stan na malé louce nad osadou. Je to trochu vedle jedné chalupy (prázdné), ale na výběr je tu už jenom hluboký strmý les nebo dojít potmě asi 3 km na Bílý kříž. Ani jedno nepřipadá v úvahu. A taky mě děsně bolí břicho a chci se už natáhnout. Se setměním zalézám do stanu a celou noc se modlím, aby halušky vydržely až do rána, protože potmě do toho lesa mě nikdo nedostane.

Noc je tu naštěstí klidná. Až moc. Všude jinde zatím řvaly cikády jako o život, ale tady je úplně hrobové ticho. Zvláštní. Jsou slyšet jen občas „ty noční zvuky lesa“ – jak leze brouk, jak hrabe myš, něco hýkne… Dobrou 🙂

Trasa: Bumbálka – chata na Kmínku – Korytové – Bobek – Bufet na Beskydě – Bartkův vrch – chata Doroťanka
Dnes 17 km a mám toho docela dost a je mi děsně těžko po tom jídle… uff

Když mě to v budce už opravdu nebaví, vycházím do slaboučkého deště. Radar hlásí snad tentokrát definitivní konec. Těším se na vyhlášené kempovací místo –Muřinkový vrch 978 m.n.m. Ten mě přivítá kolem 16-té hodiny už zase sluníčkem. Už chápu, proč to místo všichni chválili. Je to tady moc hezké. Je tu krásná opravená kaplička, velké ohniště, suché WC a je tu silný zdroj vody z pramene. Je tady spousta volného místa na přespání a evidentně se to hodně využívá. Říkám si, že tady strávím také noc. Provizorně se „osprchuju“ v prameni a postavím mokrý stan, aby uschnul. Ale nějak to tu začíná až moc žít. Dochází sem postupně různě party lidí a chystají se zde tábořit. Děti staví stany a z hloučku tatínků se ozývá „…Karel má narozeniny…“ a následuje cinkání ešusů. K ohništi, od kterého nedaleko stojí můj stan, stahují malí kluci klacky a chystá se táborák. Takže se opičím po holce z přístřešku (se kterou tu odpočívám) a přijímám rozhodnutí jít ještě kus cesty dál. Nakonec, času je ještě do západu slunce dost. Balím stan a jdu najít něco klidnějšího.

Hned za Muřinkovým vrchem mě čeká docela náročný výstup na Velký Polom 1067 m.n.m. – nejvyšší místo mého celého putování. V lese tady, podle informační tabule, hospodaří jen příroda a čas. A je to tak. „Polom“ dělá čest svému jménu. Obrazy jsou to impozantní a chvílemi s blížícím se večerem i děsivé. Chvilku se kochám a pak už jenom sejdu ke Kamenné chatě. Hledám už nějakou dobu, kde bych se složila na noc a doufám, že to bude tady. Ale ani zde to není ono. „Přívětivost sama“ v podobě všude nalepených cedulek „přespávání zakázáno, soukromý pozemek, pokuta 1000,- Kč“ – to mě bere náladu. Docvaknu tedy z posledních sil ještě necelé 2 kilometry k chatě Skalka, už skoro za tmy. Tady je úplně jiný přístup k tulákům. Dovoluji se v hospodě, jestli můžu přespat na trávě za hřištěm a všechno je tu v pohodě a s úsměvem.

Trasa: od chaty Doroťanka – Bílý kříž – Sulov – Polomka – Velký Polom – Kamenná chata – chata Skalka
Dnes 19,5 km – nejvíc ze všech dní.

DEN 8:
Krásné ráno u chaty. V údolí se povalují chomáče bílé vaty, ze které vystupují okolní kopce. Sluníčko rychle pracuje na jejich rozpouštění a mlha ubývá přímo před očima. Skvělé presso dotváří náladu posledního dne. Včera jsem ušla kus z dnešní etapy, takže mi zbývá už jen 3,5 km do Mostů u Jablunkova. Tam bude cíl putování.

V 10 hodin tedy poslední nadhoz batohu na záda a odcházím. Cestou dolů procházím vyhřátou strání plnou ostružin a borůvek. Potkávám samé modré pusy. Já také neodolám a cpu se bobulema. Za pět minut půl jedné vcházím do Informačního centra v Mostech, kupuji suvenýry a povinné místní tričko. V půl jedné mě slečna vyprovodila a zamkla. Měla jsem to o chlup. Nechápu. V týdnu mají otevřeno do 16 hodin a o víkendy takhle, jako aby jim tam nechodili turisti? …

Souhrn:
8 dní putování
60 km hřebenem Javorníků + 40 km Beskydama = přesná stovka 3500 výškových m. nahoru a 3500 m. dolů
Utratila jsem celkem 2800,- Kč a to nechápu za co. Za zelňačky, haha, jasné, nic jiného jsem skoro nejedla. Spím v lese zadarmo. Pravda, jízdenka na vlak tam mě stála asi 700,- Kč, tak nepřeháňaj děvčico…

KONEC 🙂
Děkuji za přečtení. Pokud chcete jít v mých stopách, stáhněte si níže podrobný ideální itinerář trasy s kilometráží. Itinerář jsem zpracovala jako sedmidenní, s denními etapami od 10 do 17 km. Pohodové tempo. Samozřejmě zdatnější chodci to zvládnou rychleji. Trasu si můžete protáhnout ještě z Mostů na nejvýchodnější bod ČR u Bukovce, nebo na trojmezí do Hrčavy. Je to tam asi 10 kilometrů a dalších 7 pak k autobusové zastávce v Bukovci. Já jsem využila odvozu autem a ještě jsem navštívila nejvýchodnější bod ČR.

---

Podrobný itinerář této cesty si můžete objednat prostřednictvím formuláře níže (za symbolickou cenu 100,- Kč).